Chcete si vyzkoušet céčkovou ferratu bez jištění? Jděte na Orlí stezku. Tak by se dala ve stručnosti charakterizovat, podle mnoha zdrojů nejkrásnější, nejnáročnější a nejnebezpečnější volně přístupná turistická trasa ve Vysokých Tatrách.
Před dvěma roky, kdy jsem poprvé četl o této vyjimečné trase, jsem ji chtěl vyzkoušet. Tento rok se to podařilo. Musí vyjít hlavně počasí, protože za deště nebo bouřky to asi moc schůdný není. Přes prázdniny, kdy je stálé počasí, je ale skoro nemožné sehnat ubytování na chatě. Proto červen nebo září vypadá jako ideální období. Chatu Murowaniec jsem pro mě a Viktora zarezervoval pouze 4 dny dopředu, ale bylo ještě volno.
1. den, parkoviště - chata Murowaniec: Auto lze nechat na obrovském odstavném parkovišti v Palenica-Bialczanska. Na den stojí parkovné 20ZL. Kdo chce ušetřit a nevadím mu ujít kilometr navíc, tak lze auto nechat v Lysé Polaně na slovenské straně. První den byl naplánovaný pouze výstup na chatu Murowaniec. I to je 4 hod. šlapačka do kopce. Po povinném zaplacení vstupného do Tatranského parku (4ZL) jsme asi po 2,5 hod. dorazili na chatu. Chata nabízí veškerý komfort. Výběr z několika jídel po celý den, veřejnou nabíječku na mobil, horkou vodu po celý den, na každém patře sprchy a pokoje po 2,4,6,12 lůžkách. Pokud tady zjistíte, že jste něco zapomněli doma nebo v autě, tak to tu určitě koupíte.
2. den, Orlí stezka: Vzhledem k předpovědi počasí, které se má po poledni zhoršovat, jsme dali budíček na 3:30 ráno. Poláci, kteří s námi spali na pokoji, moc nechápali. Celou noc jsem nespal, nemohl jsem najít špunty do uší a přes ustavičné chrápání ostatních, jsem prostě nezabral, takže jsem byl celý den opravdu čerstvoučký. Čelovky jsme ani nevyužili, protože bylo už vidět. Za dvě a půl hod., tj. v 6:00 jsme byli na začátku Orlí stezky v sedle Zawrat (2159 m). Za celou cestu jsme potkali pouze jednoho Poláka, který byl opravdu vybaven. Mačky, cepín, lano, jištění... to nás trochu znervóznilo, ale když jsme viděli jak pomalu postupoval s tím 10kg baťohem, tam možná lépe, že jsme nic z toho neměli. Naposledy jsme ho viděli asi 30 minut pod námi v sedle, ale asi si to kvůli počasí rozmyslel. Foukal totiž neskutečný vítr, skoro jsme se neudrželi na nohách a občas jsme na úzkých vrcholcích radši lezli po čtyřech, aby nás vítr nesfoukl dolů. V chatě jsme si pak přečetli aktuální stav větru na hřebenu a hlásili 22m/s!
To však nebylo to nejhorší. Bylo ještě dost sněhu a některé partie trasy byly ještě pod sněhem. Hlavně vysněžené žleby, kde řetězy nebyly vidět. Na můj vkus už docela nebezpečný, aspoň ten cepín by se hodil, teď jsem Polákovi trochu záviděl. Ale krok za krokem, kdy jsme si nejdříve vysekali špičkou pohorky stup pro nohu, jsme pomalu postupovali. Stezka totiž nevede jen po vrcholcích, ale mnohokrát sestupuje o několik stovek metrů níže.
Postupně jsme se přes nejvyšší vnitrozemský bod Polska (Kozí vrch - 2291 m), Zadni Granat, Skrajni Granat, dostali do cílového místa Orlí stezky Kryzne (2144 m). To však není dnešní cíl, museli jsme se ještě vrátit na chatu, což bylo dalších 2,5 hod. Samotná Orlí stezka nám trvala 6,5 hod. Celá dnešní túra 11,5 hod.
3. den, chata Murowaniec - parkoviště: i když teoreticky se dá Orlí stezka stihnout za jediný den, rozdělili jsme si pro pohodu trasu na tři dny. V jednom dni by to byl pochod na cca 20 hod. s převýšením přes 1200m. Na internetu je pár článků, jaký je to "zážitek". Cestou dolů jsme se ještě zastavili na Wodogrzmotech Mickiewicza, kudy už chodí fůry lidí k Mořskému oku (Největší pleso ve Vysokých Tatrách. Až čtvrté největší pleso je slovenské straně Tater).
Celkově to byl podařený výlet a za posledních několik týdnů snad jediný den, kdy bylo možné Orlí stezku absolvovat. Před i po, pořád pršelo a v dešti bych to opravdu nedoporučoval. Po celou trasu nepotkat vůbec nikoho, to se taky jen tak nepoštěstí. Na závěr pár tipů a triků :o)
Tipy a triky: