Jungfrau region - Švýcarsko - 1.5.2014
Přejezd z Francie trval necelé tři hodiny. Celou cestu to bylo po dálnici. Naštěstí kolega mi přenechal svoji švýcarskou dálniční známku. Jinak bychom museli kupovat roční za 40CHF, kratší platnost nemají. Překvapilo mě, že na hranici dost kontrolovali a některá auta si brali i stranou na důkladnou kontrolu. Naštěstí jsme se jim asi líbili, tak nás nechali. Po přeplněné dálnici jsme se dostali až do Interlakenu do vesničky Wilderswil, kde jsme už měli rezervaci v hotelu Jungfrau. Příplatek za výhled na Jungfrau se nám moc nevyplatil. Výhledu jsme si užili asi 30 minut druhý den po probuzení. Bohužel počasí nám stále nepřálo. Proto jsme se rozhodli nejdříve zakoupit jízdenku do Kleine Scheideg, abychom viděli náš oblíbený Eiger a potom se dle počasí uvidí dál. Jak jsme čekali, tak Eiger byl téměř celý v mracích a nevykoukl ani na chvíli. Když už jsme tady, tak si zakoupíme lístek až nahoru na Jungfraujoch. Cena zpátečního lístku z Wilderswil na Jungfrajoch je krutá (193 CHF), ale když je hezky, tak to určitě stojí za to. To samé si řeklo asi polovina Indie a třetina Asie, protože za celý den jsme viděli pouze pár Evropanů a to byli zaměstnanci švýcarské dráhy. Chvílemi jsme si připadali, jako když cestujeme z Šanghaje do Bombaje. Na cestě nahoru i dolů jsme byli ve vagonu jediný dva běloši. Naštěstí byli Indové kultivovaný, takže nelezli na střechu, pouze na sebe řvali jak na tržnici a pouštěli si nahlas indické vypalovačky z mobilu.
No ale zpět k cestě na Jungraujoch. Ani počasí ve výšce 3571m nestálo za nic. Viditelnost pár metrů. Naštěstí je nahoře pár hezkých expozic z historie a současnosti regionu. Nebýt všude přítomných Indů, které se různě povalovali nebo spali po všech koutech budovy, tak by si to člověk i užil. Nemám nic proti jiným kulturám, ale chvílemi to vypadalo jako v utečeneckém táboře. Dost často mi unikal důvod proč tu vlastně jsou. Pochybuji, že jim něco říkala např. historie severní stěny Eigeru. Do severní stěny Eigeru lze dokonce bezpečně nakouknout z vyhlídkového okna, kde vlak asi na 10 minut zastaví, než pokračuje dále na vrchol. Kromě nás vystoupilo jen asi dalších 10 lidí, 95% lidí zůstalo sedět ve vlaku.
Nahoře je nadmořská výška opravdu znát. Točila se nám trochu hlava a byli jsme malátný, než jsme si zvykly na ten rychlý přechod o 2500 výškových metrů výše za dvě hodiny. Dvoukilometrový výšlap na Monchsjochhutte ve výšce 3700m nám trval hodinu. Tam jsme si dali dva čaje a dvě polévky celkem za 630kč a šli jsme zase zpátky. I když bylo celou dobu pod mrakem a venku jsme byli jen pár hodin, přivodil jsem si krásné popáleniny od sluníčka, které se mi připomínaly ještě týden.
Obecně ceny ve Švýcarsku jsou podle očekávání hodně vysoké. Večeře pro dva 1500 Kč. Ubytko na noc pro dva přes 3000 Kč. Cestou nazpět do Wilderswilu jsme sjížděli přes Wengen a Lauterbrunnen, kde je největší vodopád ve Švýcarsku Staubbachfall. Celkový zážitek z dnešního dne byl trošku zklamáním, ale věřím, že se sem kvůli Eigeru určitě ještě vrátíme.
