Výlet Richterovy Boudy - 20. 1. 2018
Po předešlém, podařeném výšlapu z minulého týdne jsme si to zopakovali, tentokrát na Výrovku. Ale jako i minule, jsme do cíle nakonec nedošli. Dandík začal v půli cesty protestovat. Že už ho na sáňkách nebaví sedět a pěšky se mu nechce. Tak co potom? Táhnu je oba dva 6 km do kopce, tj. výkon rovnající se vytlačení Malucha na Sněžku a i tak to nestačí. Jako spása se objevila cedule Richterovy Boudy.
Dali jsme si skvělý oběd a děti ožili a rozmrzli v dětském koutku. Škoda, že byly obsazeny všechny pokoje. Asi bychom tam jinak zůstali až do neděle. Poté jsme pokračovali dál na Výrovku, ale už u Richterovy Boudy jsme špatně odbočili a šli jinam. Když jsme to zjistili, tak už jsme neměli dost sil se vracet a pak opět do kopce, tak jsme sedli všichni na sáňky a mazali zpátky do Pece.
Tam jsme si ještě chtěli dát menší občerstvení v Hotelu Krokus, ale poprvé se nám stalo, že kvůli dětem jsme byli z restaurace vykázáni do dětského koutku ve vedlejší místnost. Nevím, jak si to majitel Ital představoval, že asi budeme jíst v dětském koutku? Sbalili jsme se a jeli se najíst domů. Tak pozor, majitel hotelu Krokus asi nemá rád děti.
