Dovolená Slovensko 9.-24.8.2019
Tentokrát už jsme museli vyrazit na dovolenou dříve. Ještě v době prázdnin, protože Dandy jde poprvé do školy. Už nám skončilo období dovolených mimo hlavní termíny. Už budeme muset jezdit na dovolené o prázdninách, jako miliony dalších a tísnit se v turistických oblastech s ostatními. Prostě musíme vybírat destinace, které nejsou tak známé nebo oblíbené. Na Slovensku takové místa určitě jsou.
11.8. - Stratený Budzogaň
Jednou jsem někde na internetu viděl fotku Strateného Budzogáňu a říkal si, že se tam musím podívat. Dnes jsme tedy vyrazili s Viktorem na dvoudenní výlet k Rajeckým Teplicím. V Teplicích jsme u autobusové zastávky nechali auto a ranním autobusovým expresem se vydali skrz všechny okolní vesnice až na konečnou zastávku Rajec, kde jsme měli start. Po zelené je to pěkný šlapák nahoru na Dubovou. Odměnou je aspoň krásný výhled z rozhledny na hřeben Martinské hole, kam se chystáme zítra. Dál se pokračuje opět po zelené až k rozcestí Žibrid – další pořádný výšlap nahoru. Zde se už napojíte na naučnou stezku ke Stratenému Budzogáňi. Budzogáň je zajímavý skalní kyj. Takový obrovský balvan na úzké nožce. Navíc od nejbližší civilizace je přes 3 km do pořádného kopce, takže ne tak navštěvovaná atrakce.
Pak jsme již sešli zpět do Teplic k autu, abychom se jeli ubytovat do pěkného kempu Slnečné skaly za rozumný peníz. Aby taky ne, když já spal skrčený v autě a Viktor na kempinkové lavičce.
12.8.
- Martinské Hole, Ferrata HZS
Druhý den jsme si přivstali, abychom stihli vypůjčení nafukovací kánoe v Žilině, pro další naplánované výlety tohoto týdne. Dnes však byla na programu ferrata HZS v Martinských holách. Asi jediná ferrata na Slovensku, kterou jsme ještě s Viktorem nevylezli. Jedná se o poměrně jednoduchou ferratu, kterou občas nějaký blázni lezou i bez jištění. Za to však je krajinově velmi pěkná a dá se spojit s výšlapem na Velkou lúku (1475 m), což je nejvyšší vrchol v okolí.
V západní části Martina (Podstráne), lze nechat auto na rozsáhlém parkovišti. U parkoviště je i půjčovna ferratového vybavení. Pak se už jde po červené pořád vzhůru. Po cca 3 km je už nutné nasadit ferratový postroj a šplhat korytem Pivovarského potoka. Už i samotný výstup k ferratě je krásný. Ferrata se pak dělí na dvě části, lehčí a těžší. My jsme šli tu těžší (max. C), která je prý zároveň i delší.
Ferrata se napojuje na modrou značku, která vede k lyžařskému středisku Martinské hole – chaty a kde se lze i občerstvit. Pak už to je asi 2 km na Velkú lúku. Zpátky lze sejít pohodově po žluté značce nebo si půjčit v Chatkách terénní koloběžku za €15 a sjet až k parkovišti k autu.
13.8.
- Splutí horního Váhu
Tuto vodáckou trasu po Horním Váhu jsme s Viktorem naplánovali po přečtení povedeného článku na iDnes. Nakonec jsme Váh sjeli, přesně jak radili. Tj. první den ze Svarína pod přehradou Čierny Váh do Uhorské Vsi a druhý den klasiku z Vrútok do Strečna.
Vodní stav nebyl příliš příznivý pro sjetí horního Váhu, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Začínali jsme u mostu ve Svarínu, kde je i vodočet. Na vodočtu jsme měli 18 cm. Na internetu byl stav v Liptovském Hrádku 68 cm, což je obojí podstav pro sjízdnost. Nakonec jsme přetahovali mělčinu jen asi 5x a to pouze na Čiernom Váhu, po pár kilometrech od soutoku Bieleho a Čierneho Váhu už bylo vody dost.
Celý 18km úsek je bez jezů nebo umělých překážek a peřejky jsou po celé trase, takže cesta rychle ubíhá. Za 3 a čtvrt hodiny jsme byli dole v Uhorské Vsi, kde jsme u mostu nechali druhé auto, abychom se dostali zpět pro auto ve Svaríně.
Za Liptovským Hrádkom, u konci trasy, je i jedna zajímavost, která se jen tak nevidí. Velký jez, který můžete překonat bez vysednutí z lodi. Kousek od jezu je zábradlí, na kterém je semafor a tlačítko. Po zmáčknutí tlačítka se začne do výpusti kolem celého jezu napouštět voda a když je vody dost, rozsvítí se na semaforu zelená a celý jez se dá objet přes tuto výpust, která zároveň slouží jako rybí přechod. Docela se to i v tom kanálu rozjelo, bylo to celkem z kopce.
Dva postřehy – když je dost vody, je možné si trasu o 5 km prodloužit a jet už od přehrady Čierny Váh, tento úsek je totiž velmi pěkný. A Bohužel když nemáte vlastní loď, jediná možnost široko daleko, je zapůjčit si vybavení až v Žilině (pozicovnazilina.sk).
15.8. - Splutí středního Váhu
Na střední Váh, tj. z Vrútok do Strečna se dá vyrazit celoročně. Vody je vždycky dost, protože přehrada Krpelany odpouští po celý rok dostatečné množství, pro pohodové splutí. Začínat se dá ve Vrútkách ne u mostu, ale kousek nad mostem v ulici Dolná kružná, kde je možné nechat auto a je tam pěkná louka s nízkým břehem, pro nasednutí. Až na jednu ostrou peřej hned za mostem, je začátek docela volej. Po pár kilometrech se to už ale rozjede a jedna peřej střídá druhou. Navíc se řeka zařízne do hlubokého údolí a nebýt přilehlé, vytížené silnice podél celého toku, tak to je i romantika. Po cestě se proplouvá kolem Starého hradu a Strečna. Právě hned pod Strečnem, na levém břehu u přívozu, je dobré místo na vystoupení. Dál už není řeka zajímavá, protože přichází vzdmutí nádrže Žilina.
Celý úsek se dá pohodovým tempem sjet za pouhé dvě hodiny. Střední Váh, oproti hornímu, který jsme jeli o den dříve, je mnohem mohutnější a širší. Každopádně i tento úsek má své kouzlo. Snad již brzy dostaví dálnici a tato část Váhu bude mnohem klidnější než teď.
17.8. - Malá Fatra
Hřeben Malé Fatry vídáme pokaždé když jedeme z Čech na Slovensko. Ale až letos se nám konečně s Viktorem podařilo část hřebene projít. Vzali jsme to z Vrátné lanovkou pod Velký Kriváň. Tato část hřebene fakt stojí za to. Bohužel si to samé říká dalších 1000 lidí denně, takže báječné ticho hor si tu neužijete. Od vrchní stanice lanovky jsme to vzali rovnou nahoru na Velký Kriváň a pak zpět přes Chleb, Poludňový grúň a Stoh zpět do Vrátné. Škoda že byla zavřená žlutá trasa od chaty Na Grúňi do Vrátnej kvůli kalamitě, bylo by to rozhodně zajímavější než posledních 6 km jít po silnici.
Rozhodně trasa na druhou stranu, tj. přes Malý Kriváň, vypadala taky pěkně. A samozřejmě klasika z Terchovej přes Jánošíkovi Diery a Velký Rozsutec. To už jsme si ale prošli.
20.8. - Polsko jeskyně
Pokud jste nadšenci do jeskyní, tak jeskyně v Dolina Koscieliska je něco pro vás. Na česko-slovensko-polské poměry je toto dost unikát a nemá obdoby. Několik jeskyní v této dolině je volně přístupných bez průvodce. Nejedná se však o nějaké 10metrové díry, ale např. v jeskyni Mylna, můžete nachodit až několik kilometrů, pokud třeba zabloudíte. Ale od začátku.
Výchozím místem pro vstup do Doliny Koscieliska je vesnička Kiry na polské straně Vysokých Tater, kousek od Zakopaneho. Připravte si však nějaké Zloťáky na tučné parkovné (25 Zl). Další výpalné je u vstupu do doliny (4 Zl) a poslední místo kde se musí platit je hned v první jeskyni Jaskinia Mrozna (4 Zl). Toto je ale jediná jeskyně, v které se musí platit.
Od parkoviště vede zelená turistická trasa, z které odbočují jednotlivé trasy k jeskyním, aby se pak zase vrátili zpět na centrální zelenou. Připravte se, že v sezoně tu jsou davy Poláků. Nejlepší období samozřejmě mimo prázdniny a ještě radši ve všední den, protože tato dolina je opravdu populární. Ne snad že by všichni chodili do jeskyní, to naštěstí z toho davu dělá menšina, ale prostě se půlka Polska jde projít do doliny, kde je na konci chata, tam si všichni dají pívo a jídlo a zase jdou zpátky.
Jak jsem říkal, naštěstí do jeskyň chodí tak necelé procento všech návštěvníků doliny, tak není třeba se na začátku lekat, jako my. Po cca 2 kilometrech odbočuje první značená trasa (černá) do jeskyně Mrožna. Toto je jediná placená a jediná uměle osvětlená jeskyně v údolí. Překvapí svou délkou přes kilometr a můžete si ji projít sami, bez průvodce. Vyjdete na druhé straně skalního masivu, kde sestoupáte zpět do údolí na zelenou trasu.
Po necelém kilometru je opět další odbočka doleva, tentokrát po žluté k jeskyni Smocza Jama. Tato trasa, jako všechny ostatní, jsou pouze jednosměrné. Vede nádherným kaňonem vyschlého potoku až k úpatí skály, kde se šplhá po žebříku a řetězech do ústí jeskyně. Tato jeskyně je docela krátká, možná není třeba ani čelovka, ale skrz ní se leze po řetězech. V zimě když mrzne to může být docela zajímavý.
Nejzajímavější jeskyně však teprve přicházejí hned po několika desítkách metrů, když se vrátíte zpět na zelenou a odbočíte doprava na červenou stezku. Měla by tam být cedule Jaskinia Raptawicka a Jaskinia Mylna. Určitě se nejdříve vydejte na Raptawickou. Do ní je docela zajímavý přístup, nejdříve lezete po skále a řetězech skoro kolmo vzhůru asi 40 metrů, abyste se nahoře přehoupli do díry a dolů přímo do jeskyně po 7metrovém žebříku. Tady už je potenciál nějaké většího prozkoumání jednotlivých větví jeskyní. Z jeskyně se dostanete stejnou cestou, jakou jste přišli.
Pokud jste šli na Raptawickou jeskyni, minuli jste odbočku na jeskyni Mylnou, tam se vydejte nakonec. Toto je nejzajímavější jeskyně údolí. Mylna jeskyně je průchozí jeskyně. V celé své délce naštěstí značená, protože by nebyl problém se v ní ztratit. Spleť chodeb se vzájemně prolíná, navazuje, spousta dlouhých odboček končí po několika desítkách metrů nebo se připojuje zpět v jiném místě. Určitě si vezměte teplé oblečení a výkonnou čelovku, hodí se i mapa. V jeskyni se dá strávit i přes hodinu, pokud se nebudete držet pouze hlavní trasy, ale budete prozkoumávat i odbočky jako my. Dokonce bylo zaznamenané jedno úmrtí před hodně lety, když někomu došla baterka a z labyrintu chodeb se už nevymotal. Ale není třeba se ničeho bát. Pokud si vezmete náhradní baterku nebo aspoň telefon, kde baterka je, tak trasa samotná je značená dobře a je skoro nemožné se ztratit. Do jeskyně však chodí minimum lidí na to jaký je v údolí „provoz“ a je to docela dobrodružství. Nenechte se odradit úvodní plazivkou, kterou se dostanete z úvodní části jeskyně (Okna Pawlikowskiego) do nitra jeskyně. Z jeskyně vyjdete o pár set metrů dál, kde sejdete zpět do údolí na hlavní zelenou trasu. Je možné se vrátit zpět na parkoviště, pokud máte již málo času, ale bylo by škoda si neprojít celé údolí až k plesu Smreczynski Staw, popřípadě navštívit horskou chatu Ornak.
22.8. - Vysoké Tatry - Bystrá
Tentokrát jsme měli trošku štěstí. Naplánovali jsme si poměrně náročný výstup na nejvyšší horu Západních Tater (Bystrá 2248m), s převýšením 1500m. Takové převýšení se jen tak nezadaří v Tatrách. Např. ze Štrbského Plesa na Rysy nebo na Kriváň je převýšení „pouze“ 1200m.
No ale proč štěstí? Bohužel tento den v Západních Tatrách zahynulo v bouřce 5 lidí. Nás přepadla bouřka zrovna na hřebenu, kde se nebylo kam schovat. Jen se rychle vrátit někam více dolů. Naštěstí jsme nebyli úplně v epicentru. Ta bouřka byla docela zrádná, protože když jsem ještě ráno kontroloval počasí u dvou nezávislých předpovědí, tak hlásili pouze slabý deštík. O bouřkách nikde nic.
Nakonec jsme se vrátili celý promočený zpět v pořádku. Nahoru jsme šli Račkovou a Gáborovou dolinou a nazpět po žluté Bystrou dolinou. Co mě dost překvapilo, tak poměrně drahé parkovné ve vesničce Pred Račkovou, kde začíná modrá značka. Všude je zákaz zastavení a parkování jen na vyhrazených parkovištích za €5. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak platit se dá pouze SMSkou a pouze ze slovenského tel.čísla. Takže každý cizinec si musí chytit svého Slováka. K tomu všemu silnice k parkovišti jak za první republiky. Příště tedy parkovat někde jinde.
