Tohle byl trochu turistický experiment. Ve vedlejší, slavné, Kvačianské dolině jsem už byl, tak jsem to zkusil jen o údolí vedle. Na mapě to vypadalo stejně zajímavě jako Kvačianská dolina, akorát že tudy nevedla žádná značená stezka. Zprvu zde byly dokonce čerstvé stopy, takže zas tak neznámé to asi nebylo, ale stopy najednou záhadně odbočili. Já jsem však pokračoval dále dolinou nahoru. Záhada byla po chvíli vyřešena, když byla dolina přerušena hradbou skal a zamrzlých vodopádů. V létě to je možná nějak průchozí, ale teď v zimě to bylo na mačky a cepíny. Vracet se mi už něchtělo, tak jsem si zahrál na ledolezce a nějak jsem se vyškrábal nahoru.
Bohužel tím to nekončilo.
Na hřebenu mě čekal hluboký neprošlapaný sníh. Každým krokem jsem se bořil po kolena. Trochu jsem doufal, že až se doplazím na zelenou trasu spojující Kvačianskou a Proseckou dolinu, že bude prošlapaná cestička, ale evidentně jsem zde byl letos jako první. Nakonec jsem musel sejít z plánované trasy a vrátit se nejbližší dolinou zpět. To však byla další chyba. Narazil jsem na polom, kterým jsem se prodíral skoro celou cestu zpátky dolů. Suma sumárum jsem ušel jen něco přes 8 km, ale vyšťavenej jsem byl jak po třiceti kilometrech.