Dovolená Polsko, Miedzyzdroje 1.-7.7.2022
Na letošní dovču jsme se rozhodli jet k moři. 12hodinové cestování a letní čtyřicítky v Chorvatsku není nic pro nás, tak jsme se po třech letech vrátili na sever k Baltu. Moře je trošku pro otužilce, ale za to jsou parádní vlny, krásné pláže a poměrně ještě levno. Už v únoru jsem přes Booking objednal hotel Bel Mare v Miedzyzdroje. Obrovský rodinný hotel s bazény, hernami, různými programy pro děti a dospělé je zárukou, že bude o zábavu postaráno, kdyby náhodou bylo špatné počasí nebo se nám nechtělo 700 m na pláž. To je asi jediná nevýhoda hotelu, že se musí asi 10 minut pěšky k moři. Jo a pak možná parkování. Buď drahé městské parkování u hotelu nebo drahé hotelové parkování v garážích. Jinak je ale hotel a pokoj s vlastní zahrádkou a přístupem rovnou do bazénů parádní.
1.den
Z domu jsme vyjeli už před desátou ráno. Navigace hlásí jen 5,5 hodiny, což je rychleji, než když jedeme za babi na Slovensko. 80 procent cesty je totiž po Polské rychlostní silnici E65, což je v podstatě v našich podmínkách regulérní dálnice, ale z nějakého důvodu to je v Polsku rychlostní silnice s omezením na 110 km/h. Kdo si chce zpestřit cestu, tak za návštěvu určitě stojí nejvyšší socha Ježíše Krista na světe v Swiebodzin asi v půli cesty. Je vidět hned od cesty, takže zajížďka to není žádná. Dále po cestě, už blízko Štětína je Crooked forest (Krzywy las) Nějaká neznámá síla zde všechny borovice pokřivila do roztodivných tvarů a místo má svoji strašidelnou či zajímavou atmosféru. To jsme si však nechali až na cestu zpět, protože jsme měli po cestě jinou "zábavu". Neskutečná bouře a liják nás provázel od poloviny cesty až k hotelu. Stěrače nestíhaly a viditelnost tak 50 metrů. Auta různě zastavovala u krajnice a pod mosty, protože místy to bylo jako kdyby nad autem někdo vypustil cisternu. Do toho všude kolem blesky a vítr kymácel autem ze strany na stranu. Nakonec jsme i s přestávkami po sedmi hodinách přistáli u hotelu a ubytovali se. Večer jsme šli ještě objevovat zákoutí Bel Bare. Cca hodinu jsme procházeli chodbami a budovami. Hotel se totiž skládá z pěti budov propojených krytými nadzemními přechody a v každé je něco zajímavého. Další se ještě přistavují, takže příští rok bude i akvacentrum a zřejmě nějaká multifunkční sportovní hala. Ještě že jsme měli s sebou plánek, jinak tam bloudíme ještě teď. Aspoň už ale vím, jak se ráno dostaneme na snídani.
2.den
Po vydatných včerejších deštích se dnes udělalo krásně. Na nebi ani mráček, takže program byl jasný. Po snídani hned vyrazit k moři. Na ulici jsme se zařadili do davu a všichni jsme sborově šli asi 700 metrů k průchodu na pláž. Jako před třemi lety i tady je krásná dlouhá a široká písková pláž s pozvolným vstupem do vody. Až na to, že tady byla mořská hlídka a nějakým pro mě neznámým způsobem regulovala vstup do moře. Míč Bjůkenen a jeho parta vyvěšovali vlajku asi podle toho, jaké byly vlny. V jednu chvíli byl vstup do moře i zakázán, ale podle mě vlny byly furt stejné. Voda měla 18st. ale původně jsem to odhadoval na 20, takže pocitově vlastně kafíčko. Koupali jsme se nakonec všichni, kromě Gábuš, protože ty vlny se musí prostě zažít. Kolem poledne jsme měli už docela dost. Takže jsme vyrazili na oběd a pak pro změnu vyzkoušet vodu v hotelovém venkovním bazénu. Vlny žádné, ale za to spousta atrakcí pro děti. No a k večeru, potřetí k vodě, tentokrát do hotelového vnitřního bazénu. Myslím, že jsme se dnes vymáchali kvalitně. Večer vyzkoušet ještě jednu z hotelových heren a v 10 jsme sebou hodili do postele jak mrtvoly. Zítra má být pro severní Polsko tropy. 25st.!
3.den
Dnes má být nejteplejší den, tak hned ráno k moři. Míč Bjůkenen s Pamelou dnes vyvěsili bílé vlajky na znamení, že se můžeme milostivě vykoupat. Dnes nás moře moc nebavilo, protože snad poprvé co jsme v Polsku u moře, tak nebyly vlny. Klasické Chorvatsko, vlny cca 5 cm. No před polednem jsme to už zabalili a šli si udělat svoje vlny do vnitřního hotelového bazénu. Večer pak procházka po Promenádě hvězd, což je asi 2 km dlouhá přímořská ulice se spoustou obchůdků, restaurací a otisků rukou známých polských superstars. Neznal jsem ani jednu mimochodem. Nemohli jsme si nechat ujít ani procházku po zdejším 400m dlouhém přístavním molu, které bylo otevřeno v roce 2005 a odkud se dá např. replikou vikingské lodě podniknout plavbu po nejbližším okolí.
4.den
Třetí den jsme pojali turisticky a šli poznávat okolí. S Dandíkem jsme se vydali do Wolinskiho parku narodowego. Poblíž Biale Gory cca 2 km od centra je černě značená turistická stezka. Lze navštívit staré opevnění z 2.sv. války a pokochat se výhledy na pobřeží z cca 60 metrů nad mořem. Kdybychom šli ještě o pár kilometrů dále směrem na východ, tak přijdeme k vyhlídce Gosan, což je nejvyšší vyhlídka na Baltské pobřeží na polském území. Z 93 metrů jsou zde dle průvodce standardní pohledy na moře, trochu omezené do stran stromy. Známé jsou i dřevěné schody na Kavčí horu (61 m.). Bohužel však byly zavřené, protože jim ujíždí celý svah do moře a vzalo to i schody. Zpátky na pobřeží je nutné se vrátit po stejné cestě nebo jako my, trošku nelegálně, prostě hupsnout dolů z pískového srázu, kde to není tak příkré. V dochozí vzdálenosti je i ohrada se Zubry, ale na to my moc nejsme. Zpět do hotelu jsme se vrátili už po pobřeží a celkem jsme dali docela náročných 8 km. Nezní to moc, ale po tom písku se nejde úplně nejlépe. Večer jsme konečně vystihli západ slunce, který je zde na severu posunutý o cca půl hodiny oproti ČR a světlo je na začátku července až do 11 v noci.
5.den
Dnes ráno se ukázala nevýhoda obrovského hotelu. Ráno jsme přišli v 9hod. na snídani a fronta až k recepci. Tak jsme to zabalili a šli až v 10. A v 10 hod. to samé. Jelikož se snídaně podává až do 11:30 (asi vědí proč), tak jsme to šli naposledy zkusit v 10:45. To už bylo v pohodě, ale trošku nás to rozhodilo. Včera asi přijeli nějaké pondělní týdenní turnusy a hotel se dost naplnil. Nejvíce Poláku, pak Němci a sem tam nějaký Čech. Ale snídaně jsou jinak parádní. Dnes se taky dost ochladilo, takže to jistil hotelový bazén. Pak na chvíli zablbnout do vln k moři a večer zase bazén. S Gábuš jsme byli ještě prozkoumat západní pobřeží. Všechny východy na pláž jsou označeny písmenem. Náš hotel je u východu F. Miedzyzdroje, kde jsme, začínají na A u Wolinskiho parku a pláž se táhne daleko na západ až k Swinoujscie. My jsme došli až k východu M. Tam jsme šli po pobřežní promenádě a zpátky po pláži a měli jsme docela dost. 8 kiláčků jsme určitě dali. Celé pobřeží se dá krásně projet i na kole. Cyklotrasy jsou zde značené jako u nás a borovicové lesy jsou zde všude, takže krásných tras je zde spousta. Na dlouhé podvečery by se zde kolo určitě hodilo.
6.den
Ve středu, tj. dnes má být největší zima. 19st. a dost velký vítr. Za to vlny měly mít dle předpovědi skoro metr. Bjůkenen s Pamelou byli ale z toho dost vystrašeni, takže byly celý den vyvěšeny červené vlajky. Tj. zákaz koupání. A to se vyplatí. Člověk jede k moři a pak se může na vodu koukat jen ze břehu. Je tu ale možnost jít asi 2 kilometry, aby se dostal mimo hlavní pláž, která už není hlídaná plavčíky. Tady se už v klidu můžete utopit, aniž by vás někdo zachraňoval. Na koupání to ale dnes vážně nebylo. Vnitřní bazén to ale jistil. K večeru jsme se ještě vydali podívat autem do centra Swinoujscie. Zajímavostí je, že když se chcete dostat na poslední 4 km polského území, před hranicí s Německem, tak se tam po souši nedá dostat, pokud si tedy nechcete udělat 200 km zajížďku. Do Swinoujscie je tedy nutné využít trajektu. Kupodivu je zdarma a je to celkem i dobře organizované. Jen je třeba využít ten jižní, na silnici 93. Ten severní na silnici 3 je jen pro místní. Swinoujscie je o dost větší než Miedzyzdroje, takže pokud sháníte něco speciálnějšího, tak tady nejspíše pořídíte. Je tu u i nákupní centrum. Pláž je zde o dost širší, ale výhledy na tankery a nákladní lodě nejsou nic moc. Je zde totiž hlavní vjezd/průplav z Baltského moře do Štětína, takže lázeňské městečko Miedzyzdroje je na dovču určitě vhodnější.
7.den
Den odjezdu. Popravdě, pro všechny to bylo akorát. My na žádné ležení u moře moc nejsme, takže 6 nocí bylo ideálních. Když jsme přijížděli tak pršelo a při odjezdu jakbysmet. Na snídani jsme šli už na 7:30, takže domů jsme vyjížděli už kolem desáté a přijeli v cca 17 hodin. Cestou jsme se stavili v tom slibovaném Křivém lese (Crooked Forest). Zajížďka to je jen pár kilometrů, takže doporučuji navštívit. Aspoň se člověk trochu protáhne cestou. Nejedná se o nic světoborného. Pár desítek pokřivených borovic. Ale má to svoji atmosféru.
P o třech letech zpátky u moře se vydařilo. Počasí nebylo úplně stoprocentní, ale to jsme ani od severního Polska nečekali. Lázeňské městečko Mezizdroje, pár kilometrů od německých hranic, není vyloženě něčím zajímavé, ale pláž je zde krásná a čistá. A pár atrakcí kromě moře se zde také určitě najde. Např.: Wolinský národní park s výhledy na moře a oborou se zubry, Oceanárium, muzeum voskových figurín, chodník hvězd, park miniatur, pobřežní promenádu a 400 m dlouhé molo s vyjížďkami po moři. Cesta autem sem je rychlá, pohodlná a levná. 90% cesty po dálnici (110 km/h) bez placení mýta a se spoustou odpočívadel. Bel Mare hotel, ve kterém jsme byli ubytovaní, je pro děti ideální. I když to je asi 10 minut pěšky od pláže, tak zábavy je zde spousta. Venkovní vodní atrakce pro děti hned u hotelu, vnitřní bazén, herny a lze se zde ubytovat i s domácími mazlíčky. Dovču sem bych určitě doporučil. Na více dní si ale nezapomeňte vzít s sebou kolo a projet si okolní lesy a pobřeží.