Víkendovka Lužické hory, 6.-8. 5. 2023
Víkendovka v Lužických horách se opravdu povedla. Původně jsme chtěli jet k Vltavě a projít si partie Svatojánských proudů a Albertovy skály, ale musíme to nechat na jindy. Nenašel jsem už vhodné ubytování. Za to ubytování v penzionu My Lady II v Heřmanicích v Podještědí bylo parádní. Velmi vstřícní a ochotní majitelé nabízejí několik pokojů a apartmánů po celý rok. Dá se sem jet jak na turistické, cyklistické tak i na zimní, lyžařské výpravy. Všude je odsud blízko, a přitom se jedná o klidné tiché místo, kde si můžete snídani vychutnat u praskajícího krbu, či večer popíjet vínko jako pozornost domácích.
1.den
Ještě než jsme se šli ubytovat na prodloužený májový víkend, zajeli jsme ke Cvikovu a prošli si okruh zajímavostmi okolí, takzvaného Kunratického Švýcarska. Na rozdíl od Českého Švýcarska tato oblast není příliš známá a není tak zatížená turisty. Je tady však toho spoustu k vidění. Vyhlídka Dutý kámen má zajímavý přístup. Vytesané schody vedou nejdříve puklinou ve skále, aby se pak stočily o 90st. a stoupaly až na samotnou vyhlídku. Na žluté tur.stezce, která je na druhé straně hlavní silnice č.13, kterou jsme museli dvakrát přejít, jsou pak další atrakce v podobě Karlova odpočinku, jeskyně Waltro či vyhlídky Švýcarny a lesního divadla.
2.den
Druhý den jsme zajeli kousek za hranice do Německa, kde jsou u městečka Kurort Jonsdorf zajímavé skalní útvary, částečně zformované těžební aktivitou minulého století. Ty nejzajímavější místa lze projít za necelý den a v sezoně se lze určitě podívat i do bývalého dolu. Zajímavé jsou zde zejména skalní průrvy, které jako by byly uměle vyříznuty s nebývalou přesností do skalního masivu. Možná to tak i bylo, ale žádné informační cedule to nezmiňovaly. Pro lezce je zde spoustu možností výstupů. Např. na skalní vrchol Nonnenfelsen se lze dostat jak pěšky po nekonečných skalních schodech nebo ferratou Zadrátovaná jeptiška, která je vhodná i pro děti a začátečníky. Vyhlídka z vrcholu je pak na všechny tři přilehlé státy Česko, Polsko a Německo. Jinak kousek odsud je právě turisticky přístupné trojmezí, kde se na soutoku řeky Lužické Nisy a Oldřichovského potoka setkávají hranice těchto tří států. Zajet tam lze i pohodlně autem.
3.den
V pondělí jsme už museli opustit pohodlí penzionu, ale krásný slunečný den zrovna začal. Kluci už měli dost, ale já jsem se chtěl ještě podívat na dvě zajímavosti u krásné vesničky Naděje. První je bývalý vodní náhon, který byl vysekaný do skály. 100metrový tunel je volně přístupný a lze se jím dostat do zbytků stavby, kde byla turbína pohánějící pilu k řezání dřeva. Výstupem po zelené trase se pak dá vyšlapat na zříceninu hradu Milštejn. Po hradu zde není ani památka, ale zajímavý je skalní brána v obrovském skalním masivu. Zpět k autu, které jsme nechali u občerstvení Pod přehradou, jsme využili červenou stezku. Po cestě jako krátká odbočka od červené se lze ještě podívat na naši jedinou ledovou jeskyni v Čechách. Jedná se o puklinovou, pseudokrasovou jeskyni, kde se námraza a led drží po celý rok. Bohužel byla pro veřejnost uzavřena v 90. letech. Každý rok na jaře lze ale využít den otevřených dveří a podívat se i dovnitř. Po dlouhé době jsme ale viděli zmije. Užívaly si krásného počasí a vyhřívaly se na kamenech u cestičky. V blízkém okolí je spousta dalších míst, které stojí za návštěvu. Např. hrad Oybin, Lemberk, Tolštejn, rozhledna Hvozd nebo Jedlová. Určitě se sem ještě někdy vrátíme. Třeba na nějaké cyklovýlety.
