Sjezd Ploučnice - 7.9.2024
Poslední slunečné, teplé dni se musejí využít. Tak jsem se po třinácti letech vrátili na Ploučnici. Již známá trasa z Novin pod Ralskem, kde je ta nejznámější část Ploučnice. Průjezd Průrvou Ploučnice. Částečně uměle vytesaný tunel, který dříve sloužil jako náhon. Teď je zábavou pro spoustu vodáků, kteří začínají právě pár metrů nad Průrvou, aby pak pokračovali dále do Mimoně a nebo jako my až do kempu Boreček. Celkem 14 km je rozděleno do dvou odlišných částí právě městem Mimoň. Prvních 7 km do Mimoně je za malé vody, jako dnes, převážně o hledání cestičky mezi kameny a časté vystupování, když se člověk zadrhne na mělčině. Žádné jiné záludnosti tu ale nejsou, kromě pár vodních, nízkých stupňů, které se dají buď přenést nebo to pořádně rozpádlovat a zkusit je „přeskočit“. V Mimoni je povinná zastávka u kamenného mostu, odkud to je cca 5 minut ke známé zmrzlinárně, kde si můžete dát třeba zmrzlinu svíčková, čabajka, křen, fialka a když si nedokážete z asi 50 druhů vybrat, tak mají i „já nevím“.
Druhá polovina od Mimoně do Borečku je dost odlišná. Řeka začíná hodně meandrovat, často se otáčí až o 180° a je taky více zarostlá. Kličkovat mezi spadlými stromy, zarostlými břehy a vybírat zatáčky, kde vás to žene v lepším případě na břeh, v horším pod větve hustých keřů, je už makačka. Za to zde ale najdete romantické zátoky a plážičky, kde si lze odpočinout. Boreček jsme už vyhlíželi za každou zatáčkou. Po pěti hodinách pádlování jsme už měli dost.
Zpět nás odvezli na zavolání autem. U Průrvy jsou minimálně dvě půjčovny, které půjčují plastové kánoe. My jsme měli třímístnou, kam jsme se ve čtyřech pohodlně vešli i se sudem. Za 700 Kč půjčovné, včetně pádel, vest, sudu a odvozem.
