Údolím Lužnice 5.-6.7.2024
Prodloužený víkend a hezké počasí přímo vybízelo k nějakému pěknému vícedennímu výletu. Údolím Lužnice je trasa, která je na seznamu nejlepších stezek Evropy Leading Quality Trails Best of Europe. Jedná se o cca 55km dlouhou trasu, která propojuje historické města jako Týn n.V., Bechyně, Tábor a končí, nebo začíná, v Plané nad Lužnicí. Převážná část je vedena krásným údolím Lužnice, po pěšinkách s minimem asfaltu, kolem několika historických mlýnů, unikátního řetězového mostu, rozhledny, vodopádů, mostem Duha nebo i pěším, skalním tunelem. Nejstarší části stezky vybudoval Klub českých turistů již v 19.století!
My jsme si kvůli lepšímu dopravnímu spoji vybrali směr z Týna nad Vltavou do Tábora. Ale dobrodružství začalo již samotnou jízdou autobusem z Tábora na začátek trasy v Týnu. Autobusákem se může stát už opravdu kdokoli. Už když autobus přijížděl a nestrefil správně odbočku a vzal to přes obrubník, a navíc zastavil dveřmi přímo před cedulí, takže jsme se museli všichni protahovat mezi cedulí a autobusem, abychom mohli nastoupit, tak jsem si říkal, že asi nemá den. Ale když jsem platil, tak mi to začalo být jasné. Každé oko jinam, nebyl jsem si jist, zda kouká při placení na mě nebo před autobus a když nás v první zatáčce všechny málem vyklopil, tak jsme opravdu uvažovali, že na první zastávce vystoupíme. Do Týna jsme to nakonec přežili, sice o pár let starší, ale když jsme dali tohle, tak nás už nemůže nic zastavit.
Trasu jsme tedy začali na náměstí v Týnu kousek od soutoku Vltavy a Lužnice. Přes rozhlednu Semenec, zámek Mittrowicz, visutou lávku u Židovy strouhy, Bechyni a duhový most v Bechyni, jsme se dostali k cíli našeho prvního dne Penzionu u Jezu v Dobronicích u B. Bohužel mi špatně fungovala GPS, ale dle mapy.cz to bylo cca 22km. Dobronice jsou přesně na půl cesty do Tábora. Takže ideální místo na přespání. Zítra nás čekala ještě zajímavější etapa.
Nějak jsme nemohli dospat, takže jsme vyrazili již před šestou ranní. Ono se to hodilo, protože na dnes hlásili třicítky a ráno bylo ještě příjemných 15 stupňů. Hned pár kroků od penzionu je hrad Dobronice, bohužel však zavřený. Další unikát, o pár kilometrů dál, je však přístupný celoročně. Stádlecký řetězový most je posledním empírovým řetězovým mostem v ČR. Zajímavostí je, že nebyl původně postaven zde, ale na Vltavě. Po vybudování přehrady Orlík sem byl „přestěhován“, aby nedošlo k jeho zatopení a zničení. Červená turistická trasa poté probíhá po levém břehu Lužnice krásnou úzkou pěšinkou. Někdy až tak, že musela být vybudována železná lávka nad vodou, neboť řeku obepínají vysoké skály. Jako např. meandr u zříceniny hradu Příběnice. Kde nešla umístit lávka, vykutal se tunel, tak jako v Candátí skále. 32 m dlouhý a 2 m široký, byl vybudován v letech 1938-1939. Dále přes Matoušův, Kvěchův a Benešův mlýn jsme se již blížili k Táboru, což poznáte podle obloukového mostu. Táborský most je kopie mnohem známějšího, obloukového mostu u Bechyně. Tzv. Duhový most je 55 m vysoký a je zejména zajímavý tím, že je sdružený jak pro silniční, tak vlakovou dopravu. Takže kdy vyrážíte autem směrem od Bechyně, tak se můžete po stejném mostu předjíždět s vlakem.
Posledních pár kilometrů centrem Tábora je sice historicky zajímavý, ale po 25kilometrech jsme už měli fakt dost. Navíc začali ty slibované třicítky a po rozpáleném asfaltu jsme tak tak došli k autu.
Pro ty z vás, kteří by si trasu chtěli projít, pár informací: oficiálně stezka vede až do Plané nad Lužnicí. Jediný přímý spoj z Tábora do Týna, je ten skvělý autobus (autobusák) v 10:20 z autobusového nádraží. Po cestě je spoustu občerstvení, restaurací, hospod a kempů. Lužnice je totiž po stejné trase vodácky velmi známá a sjížděná. Hezčí úsek je Dobronice – Tábor než Dobronice – Týn. Ale oba jsou krásné. V půli cesty v Dobronicích je více možností ubytování. My jsme měli již zmíněný Penzion u Jezu, za 1100 Kč/noc za dvoulůžkový pokoj s koupelnou. Je zde i hospoda s možností jídla.
