Dnes 10.12.2018 nám bohužel Maxík odešel do kočičího nebe. Věřím, že jsme mu dali šťastný domov a že se u nás měl lépe, než když jsme ho našli na ulici před sedmi lety.
Maxík byl tak trochu jiný, než naše dosavadní kočky a kocouři. Když jsme ho našli, tak na sebe skoro nenechal šáhnout, a my byli od něho samý škrábanec. Trvalo to několik měsíců, než k nám našel důvěru a mi ho mohli poprvé pohladit po hřbetu, aniž bychom přišli k úrazu. Na krk a na břicho si ale šáhnout nenechal nikdy. Zato se vždycky ráno přišel přivítat, když jsme vstali. Chodil nás vítat ke dveřím, když jsem přišli domů. Jednou nám dokonce do záchodu vyčůral srdíčko (viz obr.).
Maxuš měl bohužel časté problémy se zdravím. Jednou ho musel po uspání při operaci doktor oživovat. Měl epileptické záchvaty, z kterých se ale naštěstí vyléčil po několika letech. Ke konci již měl problémy se srdcem. Bohužel ani operace srdce už mu nepomohla, aby s námi mohl Maxík ještě nějaký ten rok zůstat.