Nonstop přechod hřebene Nízkých Tater - 24.8.2016
Trasa: Donovaly – Telgárt
Vzdálenost: 103 km
Převýšení: 5346 m
Čas nonstop pochodu: 37h 50m
Den D nastal. Dlouho plánovaný nonstop přechod celého hřebene Nízkých Tater. Kdo nezná hřebenovku Nízkých Tater, jako by neznal Slovensko. Unikátní je v tom, že hřeben je dlouhý přes 90 km a je přerušen pouze dvěma většími sedly (Čertovica, Priehyba). Obvykle se jedná o túru na pět dní, ale když jsem na Internetu četl články o nonstop přechodech za jeden den, říkal jsem si, že to by mohlo být něco pro mě a Viktora. Spojit to zároveň i s nějakým sportovním výkonem a vyzkoušet si, co tělo vydrží. Viktor je vždycky pro takovéto akce, takže jsme určili den 24.8.2016.
Auto jsme nechali na parkovišti v Donovalech a cca v 9:00 jsme vyrazili po červené značce směr Telgárt. Samozřejmě prvních pár desítek kilometrů jsme šli plný elánu, neznaje co nás ještě čeká. První polovinu, tj. z Donoval do Štefánikovi chaty jsme ušli pouze za 12 hodin, což jsme rozhodně nečekali. A to jsme měli hodinovou přestávku v Kamenné chatě pod Chopkom. Je fakt, že tento úsek je o dost pohodlnější než úsek z Čertovice do Telgártu.
Ze sedla Čertovice tempo začalo dost upadat. Za prvé už byla noc, měli jsme v nohách už přes 50 km, začala padat rosa, takže jsme byli hned celý mokrý a stezka už rozhodně nebyla tak prošlapaná jako v první částí. Nad Čertovicou jsme taky poprvé zabloudili. Pěšinka se najednou začala ztrácet, až skončila úplně. Tam se Viktor poprvé podíval do navigace, abychom zjistili, že jsme úplně mimo. Jelikož jsme už byli stejně celý mokrý, vzali jsme to přímou trasou zpět k červené značce. Terén to nebyl rozhodně nic moc. Jen jsem čekal, až se mi do stehna zapíchne nějaká suchá větev nebo šlápnu nějakému medvědovi na hlavu. Zašli jsme si asi kilometr a ztratili skoro hodinu. Viktor v momentální krizi už navrhoval, že zabivakujeme, když tu koukám, že stojíme metr nad pěšinkou. Tak jsme pokračovali dále.
Medvědi to je vůbec kapitola sama pro sebe. Příště se musíme lépe vybavit. Např. nějaký zvoneček připevněný na baťohu by byl určitě lepší, než každých 30 sekund pískat nebo mlátit o sebe hůlkami. Dělat to takto celou noc nebyla moc zábava. Naštěstí nás potkala pouze zvědavá liška, která s námi šla asi kilometr.
Ráno bylo z mého pohledu nejhorší. 20 hodin a přes 60 km v kuse na nohách už bylo znát. Navíc se přidal vítr a teplota kolem 5 stupňů. Jelikož jsme šli tzv. nalehko, tj. pouze 20 litrový baťoh s minimem oblečení, tak mi byla pořádná zima. Rychle však vylezlo sluníčko, které nás zahřálo.
Před sedlem Priehyba už byl vidět vysílač na Kralovej hole, který značil konec trasy. Vypadalo to, že už za dalším kopcem budeme v cíli, ale byl to jen klam. Když jsme se vydrápali na Velkou Vápenicu, tak se vysílač skoro nepřiblížil. Takto to pokračovalo dalších 10 hodin. Vylézt na kopec, sestoupit, vylézt atd. Vysílač se přibližoval jen velmi pomalu. Navíc to nevypadalo, že to stihneme dojít do tmy a druhou noc někde bloudit lesem se nám nechtělo. Zvažovali jsme, že noc přečkáme v nouzové útulně na Královej holi. Ale představa strávené noci v 5 stupních a rychlosti větru asi 50 km/h nám rychle dodala sil.
U vytouženého vysílače jsme byli ještě za světla, takže jsme ani nezastavovali a rovnou se pustili dolů po zelené do Telgártu. Nebýt hrozného značení a asi hodinového bloudění mezi Telgártem a Královou holou, tak jsme to do tmy ještě stihli. Lepší by bylo sejít dolů ne po zelené, ale po červené, která je možná lépe značená. Navíc zelená trasa v Mapy.cz vůbec neodpovídá skutečné trase, takže na navigaci nelze v tomto úseku spoléhat.
Po necelých 38hodinách a více jak 103 kilometrech, jsme dorazili na autobusovou zastávku v Telgártu. Bylo chvíli před půlnocí, takže jsme ani nemohli čekat, že zrovna pojede nějaký autobus. 4 hodiny čekání na první autobus do Bánské Bystrice, bylo krušných. Bohužel však nikde jinde v Telgártu nejde přečkat. Žádná nonstop hospoda, žádná čekárna na nádraží, jenom přístřešek s lavičkou, kde jsme si rozložili karimatku. Po 40hodinách bez spánku měl Viktor pseudohalucinace a já byl neustále na rozmezí bdělosti a spánku. Kvůli zimě se ale usnout nedalo. Ve 4 hodiny nás vysvobodil autobus, ve kterém jsme usnuli asi za 30 sekund. Pak už jen jeden přestup v Bystrici do Ružomberka, vystoupit v Donovalech a autem do Lužnej.
Když to přebírám zpětně, co by šlo udělat rozhodně lépe, tak především to jít v obráceném směru. Z Telgártu do Donoval. Ono to nevypadá, ale úsek Telgárt – Čertovica je náročnější. Po předchozích kalamitách napadané stromy, špatné značení, neprošlapaná cesta apod. Je lepší si nechat toto na začátek za světla a za tmy jít úsek za Čertovicou na Chopok, kde se nedá zabloudit a cesta ubíhá rychle. Největší obavy jsem měl o vodu, ale nakonec 4 l na začátek stačilo a pak již bylo možné průběžně doplňovat. Také je dobré to jít alespoň ve dvou. Naštěstí Viktor je pro stejné špatnosti jako já, takže supr parťák.
Ať tak nebo tak, je to každopádně zážitek na celý život. Otestovat své možnosti, fyzickou a i psychickou výdrž. A hlavně si projít krásnou trasu s výhledy na Vysoké Tatry, Velkou Fatru a skoro polovinu Slovenska. Spolu s přechodem Orlí stezky v roce 2013, rozhodně můj největší turistický zážitek.
Na závěr pouze několik shrnutí pro možné budoucí nonstop přechody.
Vybavení: rozhodně nalehko, max. 30l baťoh. Seznam věcí: Fleeska, nepromok kalhoty a bundu, telefon, power banku, 4l vody, čepici, redbull, peníze, prášky proti bolesti, náplasti, fastum gel, toaleťák, náhradní tričko, náhradní ponožky, sluneční brýle, opal.krém, karimatku, plašení na medvědy (zvoneček), nabíjení na hodinky, hůlky, foťák, jídlo (3 energetické pasty, 2 power tyčinky, čokoláda, sušenky, dvě konzervy masové, 4 rohlíky).
Možnost doplnění vody a jídla: 9km – Hiadelské sedlo (studánka, jídlo ne), 26km – Ďurkova chata (studánka, nutná zacházka, možnost jídla), 36km – Kamenná chata (jen placená voda, jídlo), 41km – Štefanikova chata (voda na rohu chaty, jídlo), 49km Čertovica motorest (k zakoupení voda a jídlo jen přes den), 56km – Ramža (studánka, ne jídlo), 76km - Andrejcová (studánka u útulny, ne jídlo).
Bivakování kdekoli. Chaty a útulny: 26km – Ďurkova chata, 36km – Kamenná chata, 41km – Štefanikova chata, 49km – Čertovica hotely, 56km – Ramža samoobslužná útulna, 76km – Andrejcová samoobslužná útulna, 90km – Králova hola, nouzový úkryt v hale budovy.
