Tyto stránky budou takovým deníčkem našich dobrodružství. Na záložce Výlety najdete všechny naše společné výlety od roku 2011. Ať už se jedná o cyklo výlety, turistické výlety, skialpové trasy, vodácké sjezdy řek, dovolené letní i zimní a další. Zároveň bude sloužit jako inspirace pro ostatní na zajímavé místa hlavně v Čechách a na Slovensku. Každý výlet bude obsahovat mapku, popis a fotky.
Záložka Galerie obsahuje všechny naše akce seřazené podle státu a abecedy pro lepší orientaci s odkazem na daný výlet.
Dále záložka Pomáháme, kde je seznam našich oblíbených útulků, pro které se stalo smyslem života pomáhat opuštěným či hendikepovaným zvířatům. Zaslouží si náš obdiv a pomoc.
A nakonec tato stránka, kde je stručné představení naší celé bandy.
Já jsem nejnovější přírůstek do rodiny Vojtěchů. Narodil jsem se 3.4.2016, takže je mi už dní. Když jsem se narodil, tak jsem měřil 48 cm a vážil 3,01 kg, takže žádný chlapák, ale to brzy doženu. Na rozdíl od Dandíka jsem nečekal, až budou rodiče na výletě kolem nemocnice, ale přihlásil jsem se k porodu uprostřed noci. Takže byla rychlá jízda do Hradce Králové a ve 4:12 bylo vše v pořádku hotovo. Teď už jsem s bráchou, mámou a tátou doma. Zde přikládám moji galerii, kam budu přidávát postupně mé fotky.
Narodil jsem se 8.6.2012. Když jsem byl ještě malej, tak jsem měřil jen 48cm a vážil 2,9 kg. Teď je mi ale již dní, takže jsem už velký chlapisko. Byl deštivý pátek 8.6., když se mamka s taťkou vydali na nákup a do knihovny v Hradci Králové. Počkal jsem až budeme blízko nemocnice, nečekal jsem na odhadovaný termín 15.6. a přihlásil se na svět o pár dní dříve. Ve 22:30 jsem si už mohl prohlížet šťastnou maminku a tatínka. Až budu ještě větší, tak sem napíšu o sobě ještě něco více. Zde je zatím moje galerie.
Narodil jsem se v dubnu 1976. I když jsem se narodil v Jaroměři, a stále bydlím v Jaroměři, tak moje průměrná migrace je jedno stěhování za čtyři roky. Po seznámení s Gábuš jsem se však již usadil a bydlím od roku 2001 stále na stejném místě. Začátek školní docházky pro mě nebyl příliš úspěšný. Paní učitelka Podvalská může potvrdit. Již v první třídě jsem místo velké jedničky, kterou dostali všichni, našel na vysvědčení velkou dvojku. U dvojek jsem na základce zůstal, ale v pozdějších ročnících už dvojky nevypadali tak hrozně (kromě pár dvojek schování v pololetí). Z Božky jsem přešel na SPŠS v NM n.M. [Střední průmyslová škola strojní v Novém Městě nad Metují – pozn. překl.]. Z dvojek jsem plynule přešel na trojky a čtyřky. Jednou dokonce i na pětku, ale to byla matika u pana Kubičíka. Největší borci u něj měli za tři. Mimochodem pan Kubičík byl náš třídní a byl to i třídní mého otce. Po střední jsem si dal 10 let přestávku, abych se mohl duševně připravit na vejšku (UHK). Mezitím jsem se úspěšně zařadil do pracovního procesu a tak to zůstalo až dodnes.
Narodila som sa o par rokov neskor ako Zdeněk v najkrajšej dědině Liptovská Lúžná, v najkrajšej oblasti Liptov, v najkrajšom štátě Slovensko. Mám velmi rada mačičky a máme ich plný domov. Ako v Lúžnej tak aj v Jaroměři. Celkom sú to (v abecednom poradí) Kyta, Maxik, Mica, Miguel, Ružo, Ryšo, Sigi. Všetko su to vačšinou najdenci, ktoré sme zachránili a vyliečili. Sigi, Míca a Maxík bývajú s nami v Jaroměři a ostatný sú na permanentnej dovolenke na Slovensku u rodičov. Na zakladnú školu som to mala z domu pár krokov. Na strednú to bolo už o pár krokov viac, tak som chodila radšej autobusom. No a do práce to mám momentálně najdalej. Za prácou som sa na chvílu presťahovala do Čiech, a tak to zostalo až dodnes.
Seznámili jsme se v listopadu 2004 v práci. Dnes již pracujeme každý jinde, ale oficiálně jsme stále spolu. Manželi jsme od 8.8.2009. Tedy již dní. Našemi společnými zájmy jsou objevování nových hradů, protože na všech jsme již byli, tak musíme hledat nové. Poslední dobou se nám to moc nedaří, takže jsme volně přešli k turistice. Vlastně to je pořád hledání nových hradů, ale nikdy žádný nenajdem, takže to je pak turistika. Dále se staráme o dva kočičí nalezence Mícu a Maxika a jednoho hajzlika Sigika. Zvířátkům bychom rádi pomáhali více, ale máme omezené ubytovací kapacity. Tak alespoň finančně přispíváme organizacím a jednotlivcům, kteří se o zvířátka starají.
Naše tři mačaciny. Původně mě Gábuš přemluvila pouze k pořízení jedné kočky, což byl Sigi, ale postupem času jsme se dostali na číslo tři. Nejdříve jsme našli Mícu. Nemocnou, posprejovanou a hladovou na Nové Americe. A o dva roky později jsme cestou z tenisu našli ve Velichovkách Maxika. Seděl chudák u krajnice jako když stopuje. No nakonec stopnul nás. Původně jsme ho chtěli vyléčit a umístit do nějakého útulku, už jsme to měli dokonce domluvené, ale pak byl Maxik vážně nemocný. Zůstal 3 dny ve zvířecí nemocnici (ani jsem nevěděl že něco takového existuje) a po vyléčení jsme už nechtěli riskovat, tak jsme si ho nechali. Toto je ale maximum co dokážeme v našich podmínkách pojmout, takže další stopaře už nebereme.
10.12.2018 -Dnes nám bohužel Maxík odešel do kočičího nebe. Věřím, že jsme mu dali šťastný domov a že se u nás měl lépe, než když jsme ho našli na ulici před sedmi lety. Zde je ke shlédnutí vzpomínková galerie Maxíka.
28.9.2020 -Necelé dva roky po Maxíkovi nás bohužel opustila i Míca. Měla nemocné ledviny a už se nedalo nic dělat. Mícu jsme našli asi před 11lety na Nové Americe. Sigi s Maxíkem ji dávali někdy trochu zabrat, ale jinak se snad u nás měla dobře. Míca byla trochu jako netopýr. Byla schopna spát 20 hodin denně. Když se náhodou vzbudila, tak jen kvůli jídlu a potřebě a pak si hned šla zase odpočinout. Zde je ke shlédnutí vzpomínková galerie Míci.
13.4.2024 - Z naší původní kočičí trojice zbyl pouze Sigi, který tu byl letos s námi bohužel naposledy. Sigiho jsme měli již od malého koťátka. V roce 2007 jsme si ho přivezli domů, jako našeho prvního mazlíčka. Sigi jako jediný nebyl nalezenec a jelikož měl péči od malička, dožil se krásných 17let. Zde je jeho vzpomínková galerie.
Po tom co se nám v bytě trošku uvolnilo místo po Míce a Maxikovi, jsme si museli hned adoptovat dalšího, skoro nalezence. Bohužel nový kocourek Monty, který s námi byl necelý rok se nám jednoho dne už domů na Slovensku nevrátil. Na scéně se tedy objevila Mia. Miu jsme si přivezli v červnu 2021 od jedné staré paní z Rasošek, ještě jako malé koťátko. Nejvíc byli nadšení Dandy s Filípkem. Trošku ji dávají zabrat, když ji honěj po celým bytě jak indiáni. A Mia dává zase zabrat nám, když se nám zakousne do ponožky a musíme ji vláčet za sebou jak vězeňskou kouli. Jedinej Sigi z ní moc u vytvržení není. Mia by si s ním chtěla furt hrát, ale je to jako kdybyste chtěli po 80letým důchodci, aby skotačil s nějakým osmiletým jinochem.
Kyro je opuštěnec z oblasti Smržova. Už ho máme od koťátka a s Miou jsou nejlepší kámoši. Když se spolu pustí do hraní, tak to v bytě lítá všechno. Sigi jako důchodce se už radši nezapojuje a sleduje to všechno z bezpečí kuchyňské linky. Jak Kyro postupně roste, tak se začíná dost podobat Mie. Už teď máme někdy problémy je od sebe rozeznat. Naštěstí slyší na oslovení, takže stačí zavolat a kdo se otočí, tak ten to je. Už se taky odvážil na výpravy ven. Na rozdíl od Mie, která leží celý den i noc v úkrytu pod stromem, za každého počasí, tak Kyro zatím jen tak kousek od balkónu číhat na nepozorné ptactvo. Však už se párkát přišel pochlubit se svojí ulovenou trofejí.